Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výběr nože

7. 7. 2012

 

Nůž či podobný nástroj (např. multifunkční kleště) nám bude dělat společnost při výpravách, nebo třeba jen každý všední den, proto bychom jeho výběru měli věnovat trochu péče. Tento tip samozřejmě není určen pro sběratele nožů :-), ve vytríně je to jedno..

 

Výběru se, dle svého vlastního uvážení, věnuji tak, jak budu nůž používat, těžko ocením (kromě příjemného pocitu vlastnictví) nůž za tři tisíce, pokud bude ležet v šuplíku a naopak velmi levný nůž nás může při častém a hrubém používání velice rychle zklamat. Dále jsou tradiční otázky: Na co budu nůž používat? Budu pracovat se dřevem? Sekat? Štípat? Stačí mi menší nůž? Zavírací?

 

picnicker_swiss_army_knife.jpgOsobně preferuji rozdělení nožů na běžné denní použití a na čundry. Pro běžné denní použití se skvěle osvědčily menší švýcarské tzv. armádní nože s větším množstvím želízek, například victorinox picknicker nebo spartan, popřípadě ekvivalenty od wengeru (wenger má lepší otvírák na konzervy)
 

 

Na čundry je vhodné mít nástroje dva. Větší pevný nůž pro hrubší práci třeba se dřevem, a k tomu buď denní nůž, popřípadě multifunkční kleště s potřebnými želízky a žiletkově nabroušenou čepelí.

 

Výběr nože (dýky)

 

U fixního (pevného, nezavíracího :-) ) nože je nutné brát v potaz jeho použití. Pro běžnou práci je vhodné vybírat nůž dle dlaňového testu, aby byl perfektně ovladatelný a použití pohodlné a bezpečné.ruka-test.jpg Dlaňový test pak při koupi nože provedete tak, že čepel přiložíte k dlani a čistá délka čepele by měla přibližně odpovídat vzdálenost mezi kloubem palce a okrajem dlaně viz foto (klidně o centimetřík či dva víc, tak bude stále dobře ovladatelný i pro drobné práce). K tomu samozřejmě ergonomickou rukojeť akorát padnoucí do ruky, ideálně s alespoň malou záštitou. Připomínám, že takto vyberete nůž vhodný na práci jako řezání, krájení, vyřezávání, práci s potravinami, ale na sekání je taková čepel krátká (nikoliv však na batoning, na ten stačí). Takto se mi z těch nejlevnějších osvědčil např. Mikov brigant a dlouhou dobu mi stačil z těch nejlevnějších snad ještě hultafors GK, pro častější používání za více peněz mohu doporučit např. MORA robust nebo z těch ještě dražších Marbles idelal safe grip nebo klasiku nejklasičtější, fallkniven F1, kde už je třeba počítat se značně vyšší cenou.

393_nh_10_brigant.jpg

 

 

 

Výběr nože sice spočívá hlavně v činnostech, které s ním chceme provádět, tak či onak při výběru rozhoduje kvalita, takže osobně preferuji si nůž napřed "ošahat" a vyzkoušet. Pokud možno se vyhneme dutému výbrusu viz odstavec níže výbrus. V případě pevného nože kontrolujeme celkové provedení, souosost výbrusu čepele a ergonomii, u zavíracího nože taktéž ergonomii, ale také chod otevírání a zavírání, zda-li čepel drží v zavřené i otevřené poloze a zda není vůle čepele v uložení, nůž se v žádném případě nesmí ani trochu kývat či viklat, příložky se nesmí znatelně prohnout ani při silném zmáčknutí prsty. Kvalitu oceli sice pouhým okem nepoznáme, ale alespoň kontrolou výše zmíněných vlastností máme jakous takous záruku, že nám kudla bude dobře sloužit a nerozpadne se ve chvíli, kdy se to hodí nejméně.

 

Pokud se výběru nože chcete věnovat co nejpečlivěji a zajímá Vás například i výroba nože, doporučuji některou z knih o nožích, je jich poměrně hodně, osobně jsem si oblíbil mimo jiné knihu od nožíře Pajla. 
 

 

Pokud můžete a chcete do nástrojů investovat větší částku a zároveň máte využití pro více nástrojů, možná oceníte kvalitní multifunkční kleště z nabídky leatherman, například wave nebo wingman, popřípadě jiné značky jako gerber, victorinox. Při výběru multinářadí pak doporučuju ty kusy, u kterých se nejdůležitější nástroje dají vytahovat při zavřených kleštích, což je mnohem praktičtější, než pokaždé kleště otevírat a také práce s nástrojem není ideální s otevřenými kleštěmi. Dále jen ty multitooly, kde je každý nástroj v otevřené poloze jištěn.

 

surge_fanned.jpg

 

Samozřejmě do opravdové divočiny se může hodit mačeta nebo parang, případně kukri, určitě doporučím jedno ze zmiňovaných spíš než sekeru, ať už kvůli váze, tak kvůli účelnosti. Mačeta může být kombinovaná s pilou a je z ní tak skutečně užitečný nástroj, jen je třeba pochopitelně při používání zvýšené opatrnosti. Mačeta či parang mají delší pracovní ostří než sekera, lze je používat nejen k sekání, ale i k prosekávání a krájení, což se sekerou jde jen nepohodlně.

Při výběru sečného nástroje preferuji uhlíkovou ocel oproti nerezové, její údržba je sice o trochu náročnější (bez údržby rezne), avšak uhlíková ocel je na mačety, kukri a sečné nástroje všeobecně vhodnější oproti prakticky vždy křehčím (a taky dražším) nerezovým ocelím viz odstavec níže srovnání ocelí.

Odzkoušené značky mačet od nejlevnějších po dražší: Tramontina, ontario, cold steel

Tip na skvělé a polokukri za přijatelnou cenu(kolem 1400kč): Keshaw camp10

 

-t2ec16dhjfwffzsmk-2lbr-0k8w-kw--60_3.jpg

Mačeta s pilou Gerber:

 

gerber_machete.jpg

Levné lehčí velké kukri od Cold steel (kolem 600kč):

 

kukri-machete-13-sheath-1.jpg

 

Všeobecné srovnání ocelí:

existují horší i vynikající korozivzdorné oceli, jedná se však většinou o sériové a v případě těch lepších ocelí ne právě levné nože. Při zpracování takových ocelí je třeba přesně dodržet postup výroby (zvláště kalicí a popouštěcí teploty) a tak při domácí výrobě (a mnohdy i při sériové výrobě vzhledem k neustálému snižování nákladů ve větších firmách) může vzniknout mnoho chyb a znehodnocení drahého materiálu. Většina nerezovek je poměrně křehká (všeobecně křehčí než uhlíkovky), proto jsou vhodné spíše na menší čepele u kterých se očekává zpracování potravin a drobnější práce, u kterých nebudou tak namáhané jako na velkých a spíše sečných čepelích.

Oproti tomu uhlíkové oceli sice vyžadují více péče, občasné očištění a máznutí nějakým tukem, na druhou stranu je jejich však zpracování o něco jednodušší a uhlíková ocel je (opět všeobecně) houževnatější, materiál je mnohdy zdarma a správně kovaná uhlíková čepel má až na výjimky vždy lepší vlastnosti než čepel z nerezovky (materiál je zhutněn, je pevnější a většinou i lépe drží ostří) a můžeme dělat při kování různá kouzla, jako například laminovanou čepel, kdy na prostřední vrstvu (ostří) použijeme nástrojovou ocel (pilník, vrták...) a na vnější vrstvy pružinovou ocel (pero z auta...) taková čepel pak vykazuje s výjimkou reznutí ty nejlepší mechanické vlastnosti a můžeme se na nástroj spolehnout, kdežto většina nerezovek vyžaduje při používání o něco větší ohleduplnost (viděl jsem drahý lovecký nůž z oblíbené oceli 440C zlomený při páčení dvoupalcové smrkové kulatiny, a to měl sílu čepele ve hřbetu 5mm!), což se se správně zakalenou a popuštěnou kovanou uhlíkovkou prakticky nemůže stát! Poměrně snadno si můžeme takový nůž vyrobit i doma s minimem nářadí, z vhodné pásoviny kalitelné oceli vybrousíme čepel a zakalíme po zahřátí například v kamnech, letlampou atd, takových návodů je na internetu plno, popřípadě si čepel necháme zakalit u kováře nebo v profi kalírně.

Rozhodnutí, zdalli nůž z uhlíkové či nerezové oceli, sériový, od nožíře či přímo doma dělaný nechám zcela na Vás, Vašich zkušenostech, schopnostech a preferencích (nižší cena X lepší mechanické vlastnosti X korozivzdornost).

Je však praktické mít zavírací nůž z nerezovky a u většího pevného nože už záleží jen na každém a jeho zkušenostech.
 

Srovnání výbrusu čepele: Bohužel stále na velkém množství sériových nožů najdete dutý výbrus a nejsem si jist, proč tomu tak je. Ano, dutý výbrus má mírně lepší řezné vlastnosti, je-li správně vybroušen, je to však vyváženo výrazně nižší pevností břitu, jinými slovy, takový břit je příliš choulostivý proti poškození a na univerzální nože do přírody není dutý výbrus vhodný. Rovný, neboli plochý výbrus (též V výbrus) (opět, je-li správně vybroušen) je vždy výrazně odolnější při zachování velmi dobré řezivosti (například severské nože se scandi výbrusem). Čepel s rovným výbrusem je vhodnější po více stránkách - kromě zmíněné vyšší odolnosti se lépe udržuje a čistí, lépe se brousí (snadněji), lépe se s ní pracuje a je univerzálněji použitelná. Ještě vyšší odolnost má výbrus konvexní, bohužel za cenu mírně nižší řezivosti/vnikání do materiálu, čímž se opět dostávám k plochému výbrusu jako tomu nejlepšímu a nejvhodnějšímu (je to v podstatě ten nejlepší kompromis mezi řezivostí a pevností. Výjimkou jsou nože opinel, kde je sice mírně konvexní výbrus, ale v kombinaci spolu s tenkou čepelí a velmi jedovatým přechodem do ostří tvoří opinely jedny z nejřezivějších zavíracích sériových nožů na trhu!

Na následujícím obrázku je pro představu hrubé rozdělení výbrusů. Tato problematika je mnohem rozsáhlejší, obrázek však pro představu stačí.

 

vybrusy.png

Na závěr si dovolím už jen jednu poslední poznámku, pokud už máte nějaké zkušenosti a přesně víte, co od nože chcete a jak má vypadat, není dle mého názoru lepší nůž než vlastního návrhu a ruční výroby, ať už oslovíte zavedeného nožíře (třeba nožíře www.shok.cz, se kterým mám dobré zkušenosti, popřípadě Strohbach) a zaplatíte adekvátní částku, nebo se do výroby pustíte sami. K takovému noži máme pak pochopitelně úplně jiný vztah, ať už si jej jen navrhneme a necháme vyrobit, nebo si projdeme celým výrobním postupem sami, v druhém případě je vztah k výrobku ještě o něco silnější.

 Profíkům a znalcům, pokud se k článku nějací dostali , se omlouvám za drobné nepřesnosti, vzniklé za účelem zjednodušení problematiky.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA